pátek 14. listopadu 2014

Zpátky do a v Chandigarhu

Odjezd a cesta z Amritsaru je story sama pro sebe.
Mluvka Dr. Davider Sing Chhina, kterého jsem tu už zmínil, doporučil hotelové službě, ať nás vzbudí ve čtvrtek 13.11. ve 3:30. A ač jsem se to dozvěděl ještě večer a řekl těm hochům z recepce, že smějí zavolat až ve 4:00, telefon začal vyzvánět už 3:28. I vletěl jsem na ně i s Jarkem Vránou (stihli mezi tím probudit celý soubor, ze čtvrtého patra do přízemí je dlouhá cesta), Jarek začal, já finišoval. Výsledek? V 4:25 jsme odcházeli z hotelu s lahví whisky (a je mi celkem jedno, kdo to platil, zda zaměstnanci hotelu, bo zjevně nebyl dodržen pokyn hotelových hostů, nebo zda to dostanou od Chhiny proplacené), dle domluvy jsme stáli v 4:30 na rohu hlavní ulice a čekali na autobus, který dojel 4:46. No comment.
Infarktová situace, vlak měl odjíždět v 5:00, vyjel ale stejně o deset minut později a my všici byli v něm.
Dal jsem kolovat lahev whisky, načež jsme všici usnuli, kdesi na cestě jsem zase koupil placky, připomínající tentokrát nadýchaností lívance - a když jsme se v devět probudili, byli jsme v Chandigarhu. Jenže prochladlí (nevím, kde se ta zima nad ránem vzala), rozespalí, jsme dorazili na ubytovnu, pojedli čapáty a usnuli.
Ve dvě jsme poobědvali (sice mnohem chutnější stravu než "jakou nás krmil Dr. China v Amritsaru", ta byla hodná spíše prasátek, ale zase jsme nedostali maso, už bůhví kolikátý den).
Já a Slavoj jsme zůstali na ubytovně (já mám knedlík v krku, Slavoj moc nepříjemné žaludeční problémy), ostatní odjeli do Stone Garden (naštěstí jsem už tento bezva zážitek absolvoval před 7 lety).
U mne je to možná částečně spíš psychický problém, nedostatek spánku, vstávám možná první, chodím spát poslední, starám se o kdeco, čehož si sice všici váží, ale co je mi to platné, když jsem došel do stavu totálního vyčerpání!

Na návštěvu tržiště s oblečením do sektoru 27 nás ale vyzvedli, takže nákupy byly velké - a děvčata se nemohla od nakupování "utrhnout", takže poprvé zdržovali členové divadla a nikoliv špatná organizace a laxnost Indů.
A po večeři, výtečné (konečně maso!) jsme se vypravili na "loupežnou výpravu" - na nákup neuvěřitelného množství celkem 44 lahví whisky (a čtyř malých).
A pak jsme to vše nadšeně rozdělili a šli spát.

V pátek ráno jsme se všici probudili svěží a dobře vyspalí, však jsme konečně mohli po dlouhé době vstávat v klidu až kolem osmé. Jen je nás z toho včerejška řada nachlazená, s chrapotem a rýmou.
V osm třicet nás vyzvedl autobus a dovezl do kulturního centra na snídani (konečně zase trochu změna, například jako zelenina dobré zelí), pak jsme se vrátili na ubotovnu, bo nám zapomněli sdělit, že v poledne bude nekostýmová zkouška (ale alespoň taneční boty potřebujeme), zatímco si šli ostatní pro věci, já zašel do banky vyměnit peníze a do kšeftu Dáše pro vodku (ona jediná ze souboru nerada whisky).
Zbytek dne se mi teď nechce popisovat, navážu později...

Žádné komentáře:

Okomentovat