neděle 9. listopadu 2014

Jaipur, cesta vlakem a Chandigarh

Jak jsem stručně napsal v sobotu v poledne po tiskové konferenci, z Jaipuru jsme do Chandigarhu bezpečně dojeli nočním vlakem, a dnes dopoledne se jen umyli a "přebalili", načeš jsme odfrčeli na tiskovou konferenci.
A teď podrobněji:
V pátek (7.11.) ráno jsme se na hotelu sbalili, posnídali (snídaně nic moc, nějak neseděla, rychlost obsluhy byla velmi nízká), naštvaně se odhlásili z hotelu (za nefunkční bazén nám jako revanš slíbili pro každého balenou vodu, ale nakonec ji kupoval řidič, takže jsem se trochu vztekle a anglicky domáhal na recepci alespoň nějakého dokladu o tom, že za svůj problém skutečně zaplatí hotel a nikoliv cestovka) a vyrazili jsme na "Jaipur tour".
Z venku si prohlédli Palác větrů, stavbu s bláznivým množstvím okének, většina šla do "The City Palace" (dva jsme zůstali u autobusu, neb nám nějak nesedlo již žhnoucí slunko), fotili se u Vodního paláce, loveckého zámečku maharadži uprostřed jezera, poobědvali v bezva restauraci jen za 250 "rupek" na osobu. Potom jsme vyjeli na Amvra Fort a většina jej zase prolezla skoro celý, kdežto já zůstal na dolním nádvoří, kde se konávaly vojenské přehlídky...
No a pak už jsme se vrátili do Jaipuru, nakoupili si na noc do vlaku nějaké jídlo a na nádraží se rozloučili jak s naším průvodcem po Jaipuru (zkráceně jsme mu říkali "Ví"), tak s řidičem autobusu a jeho pomocníkem.
Teď něco o vlaku. Naše představy byli všelijaké, zkazky, které jsme slyšeli, nás poněkud zbytečně vyděsily, ale stručně řečeno, nebylo to vůbec nijak hrozné. Přijela souprava, složená z vagónů velmi podobných lehátkovým vozům, jak si je pamatuji z cca roku 1980, vše probíhalo v klidu a pohodě, zapřádali jsme různé rozhovory s kdekým ze spolucestujících. Většina někdy po desáté usnula a já si ještě hodně přes půlnoc povídal se studenty, jedoucími na víkend do Chandigarhu "za zábavou".
A pak jsem spal cca do půl sedmé, jen jednou jsem šel v noci kouřit, otevřel dveře vagónu, sedl si na schůdky a díval se na ubíhající krajinu ozářenou úplňkem.
Ráno (8.11.) nás na nádraží čekal Jaswinder a Narinder a jejich potomstvo, převezli nás na ubytovnu "The Institute Of Engeneers (India)", dopoledne jsme se skutečně jen umyli a "přebalili", načež jsme odfrčeli na tiskovou konferenci. Čímž jsme se konečně seznámili s druhou skupinou, "bratry Slováky" z taneční skupiny Rozmarija".
Před obědem jsem zašel koupit dvě lahve "MaQintosh" whisky. A po té, co jsme se nadlábli, jsme whisky všici společně ochutnali (při šestnácti lidech znamenala malá degustace půl lahve) a šli "bucinkat".
Osobně jsem ale neusnul, a tak jsem se šel "porozhlédnout" po obchodech (já si už jako znalý dovoluji chodit sám). Kolegyňce jsem koupil džus, sobě zdejší cigarety - mentolky Classic.
Večer se měla konat párty v nóbl hotelu nazvaném The First, konala se, ale ze zcela neznámých příčin jsme na ni odjeli až s hodinovým zpožděním.
Bašta byla bezvadná, dokonce i pro Slavoje připravili absolutně nepálivé jídlo, takže si konečně pořádně naplnil bříško. A aj jsme povídali s Indy, aj se Slováky, ochutnali zdejší pivo, zdejší Skotskou (která se vyrábí a prodává výhradně v Chandigarhu)m no prostě bezva večer.
Až na tři zásadní problémy:
  1. Nemáme připojení na WiFi, nefunguje nám ani zdejší SIM karta, ani mě ta, kterou jsem získal v ČR s kreditem 1800 Kč, nefungovala ani WiFi v onom nóbl hotelu.
  2. Ani zdaleka všichni nemáme svůj polštář a něco na přikrytí...
  3. Všici trpíme nedostatkem spánku, zase půjdu spát po druhé hodině a ráno vstáváme po šesté...
A ráno před odjezdem "do pouště" Jareček zprovoznil hotspot!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat