úterý 18. listopadu 2014

Několik poznámek psaných na závěr ve vlaku

AirportExpresem jsme dojeli z letiště v Praze na hlavní nádraží a sedli do vlaku R877 do Brna. Druhá třída byla plná, tož průvodčí rozumně uznal, že je nesmysl, abychom leželi "na chodbě druhé třídy" a poslal nás na sedadla do poloprázdné první třídy.
Takže povídáme a frčíme do Brna. A uvědomili jsme si, že jsme od probuzení v Shimle vlastně v tuto chvíli (půl jedenácté) již 44 hodin bez řádného zdravého spánku. Nutno říci, že jsme samozřejmě všichni (tentokrát i já) průběžně propadali do spánku v autobuse, v letadle, na letišti, a samozřejmě i teď ve vlaku.
Takže se vzpomíná, například na to, jak na noční dálnici, kde byly nakresleny 3 pruhy, jely v noci auta jen ve dvou pruzích, ta čárkovaná dělící čára slouží jako vodící pro dva nekonečné proudy náklaďáků (většinou s nápisem Tata nebo BlowHorn), mezi kterými kličkují osobní auta...
Povídalo se ale jen chvíli, a následně všici usnuli, kromě mne. Jeden musí vydržet až do Brna a soubor v Brně "rozpustit".

Ještě se vrátím ke včerejšímu vystoupení v Sainik School Kunjapura (vojenská škola) - ovace ve stoje, dlouhý potlesk, následná "AfterParty" s uznalým poklepáváním po ramenou, toť vše je prostě pro umělce paráda.
A já si navíc velmi cením (krom obrazu - který dostali všichni mužští členové souboru, dámy dostali šál) obdržené "vojenské placky", takovou si běžně navzájem dávají ředitelé podobných institucí, ale tentokrát ta od ředitele vojenské instituce zůstala u manažera divadla, který jest "vojenským ajťákem", a tak k němu svým způsobem patří.

A na závěr si v tuto chvíli dovolím jedno konstatování (úvahy a vyhodnocení budou, předpokládám, ještě následovat, tohle je jen takový mini závěr): ano, semo tamo jsme se kvůli něčemu pohádali, semo tamo jsme byli, hlavně díky únavě, navzájem na sebe nevrlí, ale rozhodně zážitky a dojmy tvoří tak velké plus, že ta drobounká minus jsou rozhodně dokonale převálcována. Takže se těšíme na další podobné turné, ostatně do Indie už máme opětovné pozvání...

pondělí 17. listopadu 2014

V Istanbulu

Tak, přátelé, u Starbucks Coffee v Istanbulu na letišti připojen, dovolím si pár řádek, podrobnosti později, bo now jsme totálně utahaní...
Včerejší přejezd z Shimly do Chandigarhu byl bez problémů (až na to, že jsem zase vyprazdňoval žaludek), pak nás převzal Arjun Jaipuri, perfektní človíček, žijící napůl v Indii a napůl v USA, takže u něj platí, že když je něco za půl hodiny, je to skutečně za půl hodiny!
Dojeli jsme do Sainik School Kunjapura (vojenské školy) a vystoupili na jejich akci "Old Boys' Meet", po indické části my a pak osobně Arjun Jaipuri, a ještě nás vtáhl na pódium.
No a pak nocí autobusem do New Delhi, na letišti malé extempóre - nevím, zda se mi to bude chtít později vysvětlovat - prostě když vlezete na I.G.I.A. (India Gandi International Airport), už vás prostě nepustí ven, stanete se vězněm letiště!
Doletěli jsme do Istanbulu, polospací, poloexistující, žijící, více později...

neděle 16. listopadu 2014

Shimla a Karnal a ...

Hned v sobotu večer (všichni jsou kdesi, asi táhnou párty, bo na večeři jsem je nenašel) začínám psát další příspěvek. Oprostím-li se od svých žaludečních problémů, pak hlavní je to, že na rozdíl od včerejšího dne, kdy o nás na festivalu bylo špatně postaráno, dnes to byla paráda:
Výborný hotel, taxikáři sice cestou zničili něco na kufrech; povedené vystoupení, na jehož závěru jsme všici dostali zdejší čapku a šál, a pro ostatní (já jdu právě teď, o půl desáté, spát) to je bezva večer...

Ráno samozřejmě v jídelně nebyla nachystaná snídaně tak, jak bylo domluveno, obsluha je pomalá, a nerespektuje pořadí hostů v jakém ke stolu přišli - nejdříve začali obsluhovat ty, co došli poslední...
Čeká nás zase cesta z hor dolů do Chandigarhu, a dál do Karnalu, tam představení, a následný přesun do New Delhi a odlet dom...
Uvidíme, kdy se dostanu k dalšímu psaní...

sobota 15. listopadu 2014

Vystoupení v Chandigarhu a v Shimle

Skončil jsem vyprávění v místě, kdy jsem popisoval, že já zašel do banky vyměnit peníze a do kšeftu Dáše pro vodku (ona jediná ze souboru nerada whisky), ostatní vyzvedli z ubytovny kostýmy.
Další průběh večera nás celkem slušně naštval: na akci 6th Chandigarh National Craft Mela organizované North Cultural Centre, Pathiala, vystupovala před ministrem kultury Indie celá řada místních souborů, pak nastoupil zdejší zpěvák, hvězda show biznisu (jméno jsem si bohužel nezapsal), a to už ministr odjel, takže vystoupení slovenské a naší skupiny bylo už bez oficialit, ale diváky jsme zjevně zaujali.
Pak nás Narinder vzal do restaurace Noor (pamatuji si, e jsme tam před sedmi lety taky večeřeli), ale já se nechal předčasně odvézt na ubytovnu, bo mi teče z nosu a očí...

V sobotu ráno (15.11.) nás nejprve zavezli autobusem do North Cultural Centre na snídani, a pak jsme vyrazili do Shimly. Cesta je to dlouhá, víc než 4 hodiny, a mně se cestou udělalo zle (snad z těch ranních smažených placek, či snad nebyla nějaká zelenina dostatečně očištěná, nevím). Po pozdním obědě se mi na hotelovém pokoji udělalo znovu zle, a cestou nahoru do divadla města Shimla jsem vyzvrátil komplet celý obsah žaludku.
Následně jsem ale, zaplať pán bůh, odehrál z představení vše co bylo nutné: třicítku jsem vynechal, ve story odehrál vše potřebné, byť na pokraji sil.
Pak jsme s Pavlou pomalu sestoupili zpět k hotelu (koupili si cestou nádhernou deku s tygřím vzorem, byť šíleně drahou, ale chtěli jsme si udělat radost, tedy já chtěl udělat radost Pavle!
Na pokoji jsme spolu chvíli leželi a vyřizovali přes počítač hovor s domovem, SMSky babičkám a tento webový příspěvek.
Ostatní se značně pozdě vrátili a šli na večeři, Pavla s nimi. Já se zavrtám do peřin a pokusím se z té totální únavy organismu trochu vyspat - prázdný žaludek zatím přijal jen bylinný likér a bylinkový čaj.
Spíme v bezva hotelu, v nádherném vysokohorském městě Shimla - představte si, že na svazích Vysokých Tater někdo postaví město plné stromů a keřů... To maharadžové před několika stoletími udělali a angličané to pak jen dovedli k dokonalosti - a nutno říct, že město se rozvíjí i dnes!

Shimlaaaa

Shimla je uzasne vysokohorske mesto, 2.100 m.n.m., za cca 5 hodin, az se vratim po predstaveni na pokoj hotelu, napisu vice...

pátek 14. listopadu 2014

Zpátky do a v Chandigarhu

Odjezd a cesta z Amritsaru je story sama pro sebe.
Mluvka Dr. Davider Sing Chhina, kterého jsem tu už zmínil, doporučil hotelové službě, ať nás vzbudí ve čtvrtek 13.11. ve 3:30. A ač jsem se to dozvěděl ještě večer a řekl těm hochům z recepce, že smějí zavolat až ve 4:00, telefon začal vyzvánět už 3:28. I vletěl jsem na ně i s Jarkem Vránou (stihli mezi tím probudit celý soubor, ze čtvrtého patra do přízemí je dlouhá cesta), Jarek začal, já finišoval. Výsledek? V 4:25 jsme odcházeli z hotelu s lahví whisky (a je mi celkem jedno, kdo to platil, zda zaměstnanci hotelu, bo zjevně nebyl dodržen pokyn hotelových hostů, nebo zda to dostanou od Chhiny proplacené), dle domluvy jsme stáli v 4:30 na rohu hlavní ulice a čekali na autobus, který dojel 4:46. No comment.
Infarktová situace, vlak měl odjíždět v 5:00, vyjel ale stejně o deset minut později a my všici byli v něm.
Dal jsem kolovat lahev whisky, načež jsme všici usnuli, kdesi na cestě jsem zase koupil placky, připomínající tentokrát nadýchaností lívance - a když jsme se v devět probudili, byli jsme v Chandigarhu. Jenže prochladlí (nevím, kde se ta zima nad ránem vzala), rozespalí, jsme dorazili na ubytovnu, pojedli čapáty a usnuli.
Ve dvě jsme poobědvali (sice mnohem chutnější stravu než "jakou nás krmil Dr. China v Amritsaru", ta byla hodná spíše prasátek, ale zase jsme nedostali maso, už bůhví kolikátý den).
Já a Slavoj jsme zůstali na ubytovně (já mám knedlík v krku, Slavoj moc nepříjemné žaludeční problémy), ostatní odjeli do Stone Garden (naštěstí jsem už tento bezva zážitek absolvoval před 7 lety).
U mne je to možná částečně spíš psychický problém, nedostatek spánku, vstávám možná první, chodím spát poslední, starám se o kdeco, čehož si sice všici váží, ale co je mi to platné, když jsem došel do stavu totálního vyčerpání!

Na návštěvu tržiště s oblečením do sektoru 27 nás ale vyzvedli, takže nákupy byly velké - a děvčata se nemohla od nakupování "utrhnout", takže poprvé zdržovali členové divadla a nikoliv špatná organizace a laxnost Indů.
A po večeři, výtečné (konečně maso!) jsme se vypravili na "loupežnou výpravu" - na nákup neuvěřitelného množství celkem 44 lahví whisky (a čtyř malých).
A pak jsme to vše nadšeně rozdělili a šli spát.

V pátek ráno jsme se všici probudili svěží a dobře vyspalí, však jsme konečně mohli po dlouhé době vstávat v klidu až kolem osmé. Jen je nás z toho včerejška řada nachlazená, s chrapotem a rýmou.
V osm třicet nás vyzvedl autobus a dovezl do kulturního centra na snídani (konečně zase trochu změna, například jako zelenina dobré zelí), pak jsme se vrátili na ubotovnu, bo nám zapomněli sdělit, že v poledne bude nekostýmová zkouška (ale alespoň taneční boty potřebujeme), zatímco si šli ostatní pro věci, já zašel do banky vyměnit peníze a do kšeftu Dáše pro vodku (ona jediná ze souboru nerada whisky).
Zbytek dne se mi teď nechce popisovat, navážu později...

středa 12. listopadu 2014

Amritsar - tam a zpět

Včera (11.11.) jsme ráno jeli vlakem z Amritsaru do Chandigarhu.
Cesta připomínala opět malé dobrodružství, neboť jsme byli hladový (kuchyň nesplnila Jaswinderův pokyn a nebyly placky "čapáta" na cestu), takže jsem na jednom nádraží cca uprostřed cesty zakoupil cosi jako šáteček plněný bramborovou směsí a cosi jako venky namočené ve vajíčku a opečené, jinde pak sladké pečené brambory... (nic nám z toho nebylo, naštěstí).
Do Amritsaru jsme dojeli se zpožděním, bo jsme na jakémsi nádraží stáli nevímproč.
V Amritsaru nás vyzvedl na nádraží autobus, dovezl na univerzitu, poobědvali jsme (nebo posnídali?), došo k "rozdělení Československa" bo Slováci nadrzo obsadili nejlepší pokoje a na nás zůstali ty bez sprchy, resp. ty mimo ubytovnu, v jakýchsi plesnivých domcích s jednou sprchou a záchodem pro šest lidí (byla tam skutečně plíseň a zatuchlina).
Odpoledne na nás navíc sprostě vyjeli, že prý jim pořád děláme nějaké problémy, přitom mají vedoucí, která neumí jednat, neumí si omladinu zkrotit a ani neumí zbla anglicky, omladina se neumí chovat, jako typičtí puberťáci chodí s rukama v kapsách a neodpovídají na pozdravy...
Mno nic, nebudu ten problém dál rozpitvávat...


CO dál napsat o Amritsaru? Další zážitek je nepopsatelný slovy - neb jde o návštěvu Zlatého chrámu, zážitek to úžasný, emocionálně nabitý, vlastně teologický; za těch sedm let se chrám změnil, doopravil po jeho zničení v roce 1984; úžasný, pompézní...
No a večer po večeři začalo dobrodrůžo poněkud nepříjemné, ale se šťastným koncem:
když nás zavezli do první ubytovny, zjistili jsme, že nás chtějí nechat v místnost dlouho nepoužívaných, kde vše bylo proloženo naftalínem tak, že se vzduch dal krájet...
Pak nás Dr. Dasinder Sink Chhina, šíleně upovídaný člověk, vzal po hotelech a slíbil, že to zaplatí ze svého. V prvním nebylo místo, v druhém bychom museli spát po třech na manželských dvoulůžkách. A tak jsem jej odnavigoval do Shiranu, kde jsme bydleli před sedmi lety (vše jsem spolehlivě poznal), ale on prohlásil, že je to hotel nízké úrovně a že nás dá hned vedle do lepšího, a tak jsme skončili (až po druhé ranní) v nádherném hotelu Pearl, moderním, čistém, perfektním...
A spali až do půl desáté ráno.

Dopoledne (12.11.) jsme dojeli zase na univerzitu, po poledni začal skvělý program "4th Khalsa College International Folk Festival". Nutno říci, že tuto část své práce, organizaci, zvládl Dr. Savinger Singh China skvěle; co ale nezvládl je organizace stravování, 4 stejné teplé chody za dva dny za sebou, to je trochu moc (rýže, luštěninová omáčka, omáčka s bramborami, jogurt, zelenina, čapáty), poslední večer už ani čapáty nebyly, a ze zeleniny zůstaly jen ředkve.
Navečer jsme jeli do města, hotelová recepce nám naštěstí zajistila výměnu peněz, Jaswinder se k tomu jaksi dlouho neměl, a čeká nás krátká noc, ráno musíme opustit hotel o půl páté, v pět odjíždí vlak zpět do Amritsaru...

úterý 11. listopadu 2014

Bathinda - tam a zpátky

Na neděli ráno (9.11.) jsme dostali pokyn sbalit se tak, abychom měli do Bathindy všechny kostýmy, osobní potřeby a oblečení na další den, a zbytek věcí jsme naskládali do tašek a tašky do jediného pokoje ubytovny "The Institute Of Engeneers (India)", že se tam další den zase vrátíme, ač není jisté, že se tam i znovu ubytujeme.
A pak, bez snídaně (kdybychom nesáhli do vlastních zásob, tak totálně hladoví) dojíždíme vrzajícím a skřípajícím autobusem do města Bathinda, kde se koná jakási akce (vše bylo psané zdejšími znaky hindštiny, takže pro mne nečitelné) u příležitosti 650. výročí čehosi (neměl jsem nějak chuť pídit se po detailech. Cesta zvící téměř 400 km byla v tom "ubohém vozítku" utrpením, trvajícím asi 6 a půl hodiny s přestávkou spojenou s konzumací placek.
Po této řeholi jsme dorazili do Bathindy žízniví, hladoví a utrmácení, a navíc organizátoři v místě vypadali z počátku víc než zmateně, ale pak se to v dobré obrátilo, dostali jsme skvělý květák pečený v těstíčku a dozvěděli jsme se další program:
  • Návštěva chrámu cca 25 km jižně od Bathindy.
  • Večerní vystoupení v Bathindě.
  • Spánek u jednoho z hostitelů.
O některých dalších dílech toho večera se mi nechce příliš psát a rád ponechám prostor jiným členům souboru k vyprávění.
Já osobně doslova utekl z chrámu, z jistých vnitřních, emocionálních a fylozofyckých pohnutek, čímž jsem přišel o večeři, kterou ostatní absolvovali v rámci návštěvy chrámové kuchyně.
Večerní vystoupení bylo plné stresů a drobných dohadů kvůli všemu možnému. A taky potlesku a odezvám diváků na veškerý děj na scéně.
Následovala bohatá večeře, k níž se nám dostalo i piva, a doma u našeho hostitele i whisky.
V pondělí ráno (10.11.) jsme si po snídani u hostitele cestu Chandigarh - Bathinda zopakovali v opačném směru, jen řidič autobusu jel snad ještě divočeji než předchozí den.
No a o půl čtvrté jsme se konečně dostali k jídlu, už bylo studené, protože pro nás bylo chystáno na 14:00, nereálný to čas na cestu z Bathindy. Takže nevím, zda to byl ještě oběd nebo první večeře :-)
A pak večerní vystoupení v Chandigarhu, pro vládní a další politickou honoraci, v Radhawa Auditorium, Punjab Kala Bhavan, Sector 16, Chandigar.
A teď se rozjíždí párty v Park Plaza, Sector 17, ale i tady indičtí číšníci vymýšlí všechno možné, aby nemuseli donést kupón na WiFinu. Jenže já potřebuji napsat Filípkovi!

Obecně platný dodatek:
Všici trpíme nedostatkem spánku, zase půjdu spát kdovíkdy a ráno vstáváme před šestou, neb pojedeme vlakem do Amritsaru.


Odesláno další večer z Amritsaru, ale o tom až zítra...

pondělí 10. listopadu 2014

Zase mne trápí Internet

Zase mmne trápí připojení na Intrnet - tak jen stručně - včera vystoupení 400 km na JV od Chandigarhu, dnes v Chandigarhu. Začínáme silně pocitovat ůnavu z přejezdů a nedostatek spánku...

neděle 9. listopadu 2014

Výsledek včerejší tiskové konference


Jaipur, cesta vlakem a Chandigarh

Jak jsem stručně napsal v sobotu v poledne po tiskové konferenci, z Jaipuru jsme do Chandigarhu bezpečně dojeli nočním vlakem, a dnes dopoledne se jen umyli a "přebalili", načeš jsme odfrčeli na tiskovou konferenci.
A teď podrobněji:
V pátek (7.11.) ráno jsme se na hotelu sbalili, posnídali (snídaně nic moc, nějak neseděla, rychlost obsluhy byla velmi nízká), naštvaně se odhlásili z hotelu (za nefunkční bazén nám jako revanš slíbili pro každého balenou vodu, ale nakonec ji kupoval řidič, takže jsem se trochu vztekle a anglicky domáhal na recepci alespoň nějakého dokladu o tom, že za svůj problém skutečně zaplatí hotel a nikoliv cestovka) a vyrazili jsme na "Jaipur tour".
Z venku si prohlédli Palác větrů, stavbu s bláznivým množstvím okének, většina šla do "The City Palace" (dva jsme zůstali u autobusu, neb nám nějak nesedlo již žhnoucí slunko), fotili se u Vodního paláce, loveckého zámečku maharadži uprostřed jezera, poobědvali v bezva restauraci jen za 250 "rupek" na osobu. Potom jsme vyjeli na Amvra Fort a většina jej zase prolezla skoro celý, kdežto já zůstal na dolním nádvoří, kde se konávaly vojenské přehlídky...
No a pak už jsme se vrátili do Jaipuru, nakoupili si na noc do vlaku nějaké jídlo a na nádraží se rozloučili jak s naším průvodcem po Jaipuru (zkráceně jsme mu říkali "Ví"), tak s řidičem autobusu a jeho pomocníkem.
Teď něco o vlaku. Naše představy byli všelijaké, zkazky, které jsme slyšeli, nás poněkud zbytečně vyděsily, ale stručně řečeno, nebylo to vůbec nijak hrozné. Přijela souprava, složená z vagónů velmi podobných lehátkovým vozům, jak si je pamatuji z cca roku 1980, vše probíhalo v klidu a pohodě, zapřádali jsme různé rozhovory s kdekým ze spolucestujících. Většina někdy po desáté usnula a já si ještě hodně přes půlnoc povídal se studenty, jedoucími na víkend do Chandigarhu "za zábavou".
A pak jsem spal cca do půl sedmé, jen jednou jsem šel v noci kouřit, otevřel dveře vagónu, sedl si na schůdky a díval se na ubíhající krajinu ozářenou úplňkem.
Ráno (8.11.) nás na nádraží čekal Jaswinder a Narinder a jejich potomstvo, převezli nás na ubytovnu "The Institute Of Engeneers (India)", dopoledne jsme se skutečně jen umyli a "přebalili", načež jsme odfrčeli na tiskovou konferenci. Čímž jsme se konečně seznámili s druhou skupinou, "bratry Slováky" z taneční skupiny Rozmarija".
Před obědem jsem zašel koupit dvě lahve "MaQintosh" whisky. A po té, co jsme se nadlábli, jsme whisky všici společně ochutnali (při šestnácti lidech znamenala malá degustace půl lahve) a šli "bucinkat".
Osobně jsem ale neusnul, a tak jsem se šel "porozhlédnout" po obchodech (já si už jako znalý dovoluji chodit sám). Kolegyňce jsem koupil džus, sobě zdejší cigarety - mentolky Classic.
Večer se měla konat párty v nóbl hotelu nazvaném The First, konala se, ale ze zcela neznámých příčin jsme na ni odjeli až s hodinovým zpožděním.
Bašta byla bezvadná, dokonce i pro Slavoje připravili absolutně nepálivé jídlo, takže si konečně pořádně naplnil bříško. A aj jsme povídali s Indy, aj se Slováky, ochutnali zdejší pivo, zdejší Skotskou (která se vyrábí a prodává výhradně v Chandigarhu)m no prostě bezva večer.
Až na tři zásadní problémy:
  1. Nemáme připojení na WiFi, nefunguje nám ani zdejší SIM karta, ani mě ta, kterou jsem získal v ČR s kreditem 1800 Kč, nefungovala ani WiFi v onom nóbl hotelu.
  2. Ani zdaleka všichni nemáme svůj polštář a něco na přikrytí...
  3. Všici trpíme nedostatkem spánku, zase půjdu spát po druhé hodině a ráno vstáváme po šesté...
A ráno před odjezdem "do pouště" Jareček zprovoznil hotspot!!!

sobota 8. listopadu 2014

Strucna zprava

Jsme v Chandigarhu, mame po tiskovce, cesta vlakem bylo dobrodruzo, ale vse bezpecne zvladnuto. Vic pozdeji...

pátek 7. listopadu 2014

Taj Mahal / Agra a Jaipur

Jak už jsem stihl říci Filipkovi přes SKYPE a babičkám přes SMS:
Taj Mahal, Agra, Fatehpur Sikri, ted jsme v hotelu v Jaipuru, zitra prohlidka mesta a vecer nocnim vlakem do Chandigarhu. Takze dalsi kontakt / zpravu predpokladam az za 48 hodin.
A teď to zkusím popsat trochu obšírněji, než usnu.
Ráno po brzké snídani opouštíme New Delhi a po skvělé nové dálnici, novým předměstím (?) plným snad i dvacetipatrových domů, míříme na jihovýchod do Agry. Jedeme podél Noida Expres Way, míjíme Jaypee Green a Buddh Internacional Circuit (místní závodiště formule F1). Nová dálnice vede až na okraj Agry, takže hustý městský provoz zažíváme až uvnitř Agry, s průvodcem vyměňujeme Eura za Rupie a jdeme si prohlédnout Taj Mahal, nádheru z nádher, na kterou jsme před sedmi lety jen smutně koukali přes řeku... Neumím to popsat slovy, ale byl zde dnes nával, srovnatelný snad s prohlídkou Chrámu Svatého Víta, jen doplněný o hvizd píšťalky místní vojenské ochranky. Jinak nevím, jaká slova volit pro popis té krásy jménem Taj Mahal.
Taj Mahal je totiž vždy v pátek zavřený, takzvaně z důvodu muslimského svátečního dne (jako mají Židé sobotu a křesťané neděli), ve skutečnosti tam ale prý každý pátek makají restsurátoři a opravují a opravují, ab stavba vypadala stále jako nová.

Po návštěvě té nádhery jsme se shodli na tom, že vynecháme prohlídku Agra Fort, a zamířili jsme do Fatehpur Sikri, jež vznikla ještě před Agrou. Nechali jsme se ulovit "průvodcem/dobrodruhem", takže za každého z nás dostal jen 100 "rupek" a absolvovali jsme prohlídku hlavního chrámu Fatehpur Sikri, včetně hrobek, potkali se s dalšími "českými dobrodruhy" (mimochodem, budeme s nimi sdílet zpáteční let). A jako dobrý skutek si například já s Pavlou odvážíme sadu pohlednic 3x12 (Taj Mahal + Agra Fort + Fatehpur Sikri) za 100 "rupek", snad jsme tomu klukovi, ve věku asi tak našeho Filípka, na chvíli pomohli s živobytím.
Řeknu to asi tak, návštěva Fatehpur Sikri byla bezva dobrodružství, protože jsme si vše domlouvali a smlouvali sami, a náramně jsme se u toho bavili.
Pak jsme se cestou do Jaipuru stavili na večeři; do hotelu Maharazi Plaza dorazili v podstatě těsně po půlnoci, ale ta "divadelní sebranka" (což je označení samozřejmě ironické, kdybych je neměl všechny rád, tak tu s nimi nejsem), co spala v autobuse, tu rozjela bezva mejdan (jen já mám trochu smůlu, že já neumím spát v dopravních prostředcích, a tak asi padnu první).

čtvrtek 6. listopadu 2014

A plán na další den?

Vyjádřím jej SMSkou, zaslanou dom:
První den v Indii uspesne za nami (videli jsme napriklad pevnost Purana Quila u Old Fort Lake), zitra opustime Delhi a pres Taj Mahal / Agru dorazime do Jaipuru. Všechny doma v CR pozdravujeme.

O cestě a pobytu v New Delhi, a taky kousek historie

Nejprve k vlastní cestě, přesněji řečeno letu.
Do Istanbulu to byla celkem pohoda, ale čekání v Istanbulu bylo příliš dlouhé a už jsme byli značně unaveni.
V Istanbulu na letišti jsme zjistili, že existuje kuřácký prostor: zamřížovaná a zasíťovaná "pavlač" v nejvyšším patře, kde byl cítit kouř, smog, ale i večerní chlad.
V letadle z Istanbulu do New Delhi ti šťastnější i usnuli, já mezi ně nepatřil.

Teď něco podrobněji k dnešnímu (tedy v tomto okamžiku z mého pohledu včerejšímu) dni:
Nová budova letiště v New Delhi překvapila, z poslední návštěvy před lety si ji pamatujeme jako hrozné staveniště. (Mimochodem, o té poslední návštěvě psal i server divadlo.cz zde.)
Vyřídili jsme vstupní formality, jednu reklamaci rozbitého kufru a koupi indické SIM karty a odfrčeli do hotelu.
Po snídani jsme snad všici až do oběda spali.
Po obědě jsme si zašli na procházku do parku Siri Fort (po pevnosti toho moc nezbylo, oněmi ruinami jsou snad míněny několikeré hory kamení připomínající bývalé hradby), ten park je mimochodem prý druhý největší v Delhi.
No a pak už pro nás v 15:30 dorazil autobus, odvezl nás do FICCI K K Birla Auditoria (údajně největšího sálu v Delhi tohoto druhu), kde jsme si odzkoušeli představení, a následně jej před ne zcela zaplněným sálem (sál je totiž určen pro víc než tisíc diváků) úspěšně odehráli. Samozřejmě že nastalo i několik neočekávaných situací, ale diváci to nejspíš vůbec nezaznamenali.
Chvíli si s námi povídala zástupkyně z české ambasády, paní Andrea Kučerová (před pár dny tu měla "na starosti" jiné umělecké těleso, Kvintesence Quartet - samozřejmě je i nás můžete nalézt v programu festivalu), po představení se s námi někteří i fotili (česká dívenka Adélka, několik Indek).
Po návratu na hotel (rušnou dopravou, kterou nelze popsat jinými slovy než bláznivá, nepochopitelná, šílená - tedy vlastně to popsat nelze, to se musí zažít) jsme dostali výtečnou večeři, popovídali si a fotili se s manažerem hotelu...
No a teď po půlnoci jsem asi poslední nespící člen výpravy - píšu příspěvek v režimu offline, bo vypadla síť, snad ho umístím na web hned ráno (kdy v ČR bude ještě noc) --- --- Opravuji, právě se mi podařilo ulovit jinou WiFi.

středa 5. listopadu 2014

New Delhi zatím bezva

Jak jste si všimli, nepřispívám sem na web jen já, ale i kolega, co web otevřel a administruje naše schránky.
A někteří už samostatně publikují i na své FCB apod.
Já dnes psal dom mimo jiných i tuto jednoduchou SMS:
Vse OK, dopo (pro vas nad ranem) jsme se dospali, po obede si prosli park Siri Fort a za chvili odfrcime tam, co se bude dnes vecer tancit, uz posunut odjezd z 17:00 na 15:30. To je Indie...

Přistání v New Delhi

Prapodivný smrad, dusno a koberce. Plus další formulář.

úterý 4. listopadu 2014

Přistání v Istanbulu

Po příjemném letu jsme spokojeni dorazili na přestup na Istanbulském letišti.

A jsme na letišti

Něco částečně osobních poznámek k včerejším přípravám a dnešní cestě:
  • Když jsem včera nad ránem nemohl spát a četl cca o půl čtvrté ráno (tedy v osm indického času) mail z hotelu, kde mi potvrzovali rezervaci a chtěli platbu (ač v New Delhi už má být dávno vše předem vyřízeno organizátorem festivalu), trochu jsem se zhrozil. Pak se naštěstí přišlo na to, že nespárovali "mou osobu" a již existující objednávku...
  • Den před odletem jít ještě do práce, to byla slušná "zabíjárna".
  • Večer jsem ještě balil a kontroloval vše cca do devíti, pak se ostříhal a oholil, a stejně ještě cce do půlnoci nespal.
  • Ráno, když celá grupa stála na nádraží, a místo aby ČD přistavili vlak, začali na digitálním ukazateli psát nejprve 5, pak, 10, pak 15, a nakonec 20 minut zpoždění, trochu mi zase cukaly nervy. Ale divadelní banda se začala bavit tím, že Jarda vytáhl digitální mincíř a jali jsme se vážit svá zavazadla. Ale pak vlak konečně přistavili, nasedli jsme a odfrčeli ku Praze.
  • Chtít "chytat" dost slušný signál Internetu ve vlaku na modem O2 je ještě stále v kategorii "zbožná přání". Ale třeba při zastavení v Kolíně jsem stihl nastavit datový balíček pro roaming...
  • Cesta AirportExpresem na letiště v pohodě, odbavení, výtečná káva ve Starbucks, a za chvíli půjdeme na pasovou kontrolu a na board... Předpokládaný odlet 12:00 (už teď víme o malém zpoždění), ale v Istanbulu máme spoustu času, takže bez obav...

Vyjeli jsme

Tak jsme skutečně vyjeli.
Všech 16 nás sedí ve vlaku a uháníme směrem ku Praze.
Pravda, jak je možné, že má vlak vypravený z Brna, již na odjezdu zpoždění 20 minut, to je nad logické chápání.
Snídáme své "balíčky", co si kdo nachystal, a bereme si první Malarone.

sobota 1. listopadu 2014

Z mobilu

Kdyz nebude k dosazeni sit, umim vlozit i prispevek z mobilu, coz ted prave testuji...
Opraveno a doplněno z počítače: Nutno počítat s překlepy, bude to bez "hacku a carek", ale bude to fungovat... A slovo síť bylo míněno tak, že nebude v místě, pokrytém WiFi, protože "nedosažitelnost mobilní sítě" ani nepředpokládám...

Něco už víme

Už víme, že bychom měli první noc spát v hotelu TREEHOUSE FOREST GREEN, NEW DELHI, který nám objednal organizátor festivalu v New Delhi, Delhi International Arts Festival Office ( A1 Giridhar Apts, 28 Ferozshah Road, New Delhi 110001, Web - www.prathibhaprahlad.net / www.diaf.in, Phone -91-11-23320407/47340497).
A druhou noc v Jaipuru už máme též "ošéfovanou", hotel Maharani Plaza se zdá být velmi dobrou adresou, lze jej objednat přes mnou oblíbený booking.com.

sobota 18. října 2014

Plán turné

Ve dnech 4. - 17. listopadu 2014 se uskuteční naše další divadelní turné po Indii (povídání o tom předchozím, z roku 2007, naleznete zde).
Na úvod si dovoluji představit naše putování formou mapy:
  • První představení se bude konat hned po příletu v New Delhi.
  • Následovat bude "výletní část" do Agry a Jaipuru. Z Jaipuru poputujeme nočním vlakem do Chandigarhu.
  • Následovat by měla řada vystoupení v Chandigarhu a okolí, o nichž toho však zase až tak moc předem nevíme.
  • Předpokládáme i "výjezd" do Amritsaru.
  • A předpokládá se i výjezd do Shimly a na Kufri.
  • Na cestě zpět budeme mít ještě poslední vystoupení v Karnalu.
  • No a pak už se vrátíme do New Delhi a přiletíme zpět.